Evropský soud pro lidská práva
Evropský soud pro lidská práva (ESLP; anglicky European Court of Human Rights) se sídlem ve Štrasburku byl zřízen roku 1959 k projednávání porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (1950).
Stížnost na porušení Úmluvy může k Soudu podat buď některý smluvní stát (mezistátní stížnost) nebo jednotlivci, skupiny jednotlivců či nevládní organizace (individuální stížnost). O přijatelnosti individuálních stížností rozhoduje tříčlenný Výbor, který ji může jednomyslně odmítnout nebo přijmout. Věc pak postupuje sedmičlennému Senátu, jenž rozhodne o jejím meritu. Sedmičlenný Senát také rozhoduje o přijatelnosti a meritu mezistátních stížností. Pokud jde o mimořádně závažnou kauzu, může Senát podstoupit věc Velkému senátu složenému ze sedmnácti soudců. Rozsudek Velkého senátu je konečný. Po vynesení rozsudku sedmičlenným Senátem mohou ve výjimečných případech sporné strany do tří měsíců ještě podat žádost o projednání před Velkým senátem.
Podmínky přijatelnosti stížností:
- Musí být vyčerpány všechny vnitrostátní opravné prostředky.
- Stížnost musí být podána do šesti měsíců od konečného vnitrostátního rozhodnutí.
- Nesmí jít o anonymní stížnost.
- Překážka litispendence - musí jít o věc novou, která nebyla už Soudem projednána, nebo nebyla předložena k projednání jinému mezinárodnímu orgánu.
- Nepřípustné jsou stížnosti zjevně nepodložené, neslučitelné s ustanovením Úmluvy nebo případně i ty, které zneužívají práva na stížnost.
Následující písemnosti týkající se Evropské soudu pro lidská práva pro Vás vypracujeme nebo Vám je vypracovat pomůžeme:
Stížnost podle čl. 34 Úmluvy
Vyjádření stěžovatele ke stanovisku vlády k přijatelnosti a odůvodněnosti stížnosti
Smírné urovnání záležitosti podle čl. 38 Úmluvy
Žádost o postoupení případu velkému senátu podle čl. 43 odst. 1 Úmluvy
Žádost o přiznání spravedlivého zadostiučinění podle čl. 41 Úmluvy